Hádka, konflikt - patří do vztahu?
HÁDKA, KONFLIKT patří do vztahu? Slouží mu? Či nikoli?
Je to prostě výměna názorů. A té je určitě třeba. My ženy ji často kořeníme emocemi, ale někteří muži také.
Ráda zkoumám vztahové záležitosti, které všichni žijeme a jak se nám v nich žije a čas od času mi příjde uvědomění, které vnímám jako svůj momentální názor.
Ono jen slovo "hádka a konflikt" v nás způsobují nepříjemný pocit, protože máme v sobě paměť toho, kdy jsme byli tichými (nebo plačícími) svědky hádky rodičů. A nemohli jsme nijak zasáhnout. Toto se v nás ukládá a programuje naši psychiku.
Píši čistě svůj názor. Konflikt mezi partnery a obecně ve vztahu mezi dvěma lidmi, je čas od času potřebná záležitost, aby se uvolnilo naakumulované napětí, které zákoniktě vzniká. Je to nutnost ve zralých vztazích, protože když není, když se bráníme konfrontaci, začne se s láskou v našem vztahu cosi nenápadně odehrávat. Silné pouto začne slábnout. Cítíme se nepochopení, nevyslyšení, upozadění a pomalu se naše nastavení k protějšku stává laxním a prázdným. Jeden z partnerů se začíná uzavírat a odpoutávat.
To se projeví v tom, že začne lavírovat intimita. Zpravidla žena se distancuje od fyzického kontaktu. Ať už jde o letmé dotknutí těl a nebo přímé - polibek, pohlazení, objetí a vyústí v odmítání sexuálního spojení....
Pokud
nedojde k hádce a nebo je neúplná, opakovaně nedokončená, nedobrali
jsme se k pocitu "win-win", vztah začíná churavět a prospast mezi ženou a
mužem se rozšiřuje a prohlubuje. Spojitost se začne vytrácet a je jen
otázkou času, kdy jen tak spolu přežíváme ze zvyku. Mnoho lidí se stydí
jít na terapii a otevřít svůj problém. A nebo jeden z páru ano a druhý
za žádnou cenu. Začne skomírat vzájemná blízkost, protože se pár
přestane spojovat. Verbálně, dotykově i intimně.
A tak nastane fáze
žití vedle sebe, bez hlubšího zájmu jeden o druhého a jeho potřeby. Tím
nastává zvláštní fáze, která se samozřejmě dá oživit a nebo je to
začátek konce.
Je
vypozorováno, že nespokojené partnerství, pokud nemáme otervřený dialog
(tedy tzv. hádky) začne nás v těle někde tlačit, popichovat, ozve se
psychosomatická odezva. Z nefunkčního vztahu chce významná část v nás
pryč a když ignorujeme jemné signály nepohody, vyřeší se situace nemocí
(ať už psychickou či fyzickou) nebo jiným úderným signálem.
Dle mne
hádka vyčistí vzduch stejně jako bouřka, ale musí být dotažena do konce.
Neobejde se bez emocí, protože hádat se čistě racionálně, není z mého
pohledu, pravdivé, niterné... zde je třeba nebrat vše, co je v emoci
řečeno, smrtelně vážně.
Často po takovém sporu vnímáme svůj podíl na
tom všem a je dobré uznat svůj díl a za ten se omluvit. Druhá strana by
měla být svolná udělat totéž a vzájemně omluvu přijmout, protože k
omluvě se váže odpuštění a uznání vlastní chyby. K tomu je potřeba ze
sebe vydolovat vnitřní sílu a nadhled. A kdy je dobré vše ukončit a jít
dál? Obě strany musí v těle cítit uvolnění a v čase chuť se obejmout....
jestli toto nenastane, nebyla celá věc ukončena "správně". Když odejde
jeden jako vítěz a druhý poražený, nebyl konflikt win-win a k tomu je
třeba se naučit. Osobně si myslím, že to lidi neumí. A tak tedy spíše
úvaha není o tom, zda je hádka mezi mužem a ženou katastrofa, nýbrž, jak
ji uchopit a umět si věci vyříkat. A nakonci cítit úlevu a vlastně
lásku k protějšku.